Exteroceptivní facilitace

Bc. Clara-Maria Helena Lewitová (rozená Hermachová), významná česká fyzioterapeutka, dlouhodobě žijící v Rakousku, jedna z tří dcer profesora MUDr. Karla Lewita, přednáší na mnohých místech ČR, školí studenty, fyzioterapeuty i lékaře. Během své mnohaleté praxe vytvořila vlastní přístup, který nyní předává dále v rámci kurzů a klinických konzultací.

Exteroceptivní facilitace

Clara Lewitová vyvinula za dlouhé roky praxe svůj originální přístup, který nazývá „Fyzioterapie funkce“. Ve své práci vychází z vnímání a pozorování lidského těla a jeho funkcí. Sleduje, která část těla je v malém, velkém či optimálním napětí a jak si stojí vůči ostatním částem těla. Při terapii využívá jemnou techniku dotyků, kterými napětí optimalizuje. Stabilizuje klouby, pracuje s chodidly a vnímáním dotyků učí pacienta, jak vnímat své tělo a jak s ním zacházet, aby dlouhodobě minimalizoval nebo úplně vyléčil své těžkosti. Vždy má na paměti, že terapeut i pacient jsou v neustálém procesu učení. Každá situace potom dává možnost najít pro pacienta další cestu, jak pracovat se svým tělem.

Na koho a na co je koncept zaměřený?

Pacienti mohou být ze všech věkových skupin (včetně miminek) a s jakýmikoliv pohybovými problémy.

Koncept

Koncept nám ukazuje možnosti přístupu k diagnostice a terapii. Ze struktury těla je možné odečítat funkční vztahy a na základě toho hledat cesty k jejich optimalizaci. Je potřebné vnímat a naučit se měnit napětí a reaktibilitu (schopnost, míru připravenosti reagovat) tkání. Vychází se z pacienta jako celku. Akceptuje se různost jako základ, podmínka a obohacení života.

Rozdělení Konceptu do tématických částí

V současnosti probíhají tyto kurzy pro fyzioterapeuty a lékaře:

• Forma – funkce – facilitace
• Pohyb a stabilita
• Funkční tape
• O dýchání

Hlavní myšlenky části „Forma – funkce – facilitace“

Kurz „Forma – funkce – facilitace“ je úvodem celého konceptu. Autorka v něm vyučuje základním tezím. Je potřebné pochopit, že forma (neboli tvar – myšleno jako tvar těla a jeho jednotlivých částí) vždy vypovídá o tom, jak probíhá funkce (jaký je pohyb, jaké držení těla, jaké vnímání). Terapie se musí uskutečňovat tak, abychom vhodně stimulovali systém (tedy facilitovali), aby se forma i funkce, které jdou vždy tzv. ruku v ruce, začaly měnit k lepšímu.

Základní pojmy

I. Forma

Je daná funkcí (musím se naučit vidět formu, abych pochopil/a funkci). Je přísně individuální (nedá se vtěsnat do normy), není dobrá ani zlá, je zde tedy nutné volit neutrální vodítka a sledovat pacienta z různých uhlů pohledu.

II. Funkce

Nejdůležitější je vnímání čehokoliv. Na základě dobrého vnímání máme možnost provést koordinovaný, stabilní a bezpečný pohyb.

III. Facilitace

Dopomoci navodit správné napětí můžeme pomoci Exteroceptivní facilitace (hlazení) za spoluúčasti dýchání.

Myšlenka fyzioterapie funkce

Jedná se o přístup, podle kterého fyzioterapeut z jednotlivých částí těla, napětí měkkých tkání a reaktibility celého pacienta „čte“ jeho funkci, pohyb, chování, informace o jeho stavu a možnostech změn ve smyslu optima. Terapeutickými vstupy mění napětí a reaktibilitu (vnímání), chování – funkci a také strukturu směrem k optimu. Podle reakcí pacienta a probíhajících změn mění terapeutické vstupy: terapie je dialog pacienta s terapeutem. Terapeut hledá vhodné postupy a provází pacienta při aktivním vzdělávání a učení se novým možnostem regulace napětí, koordinace pohybů, vnímání a (pohybové) životosprávy, optimální pro tohoto neopakovatelného člověka, pacienta.

Celá metoda je založená na vnímání individuality pacienta a využívá jeho ideálních možností.

Autor: FYZIOklinika fyzioterapie s.r.o., Praha
Zdroj: www.ckp-dobrichovice.cz