Jaký přístup k porodu vybrat

Ohodnotit tento článek
(2 hlasů)

Také jste již slyšeli tradiční otázku našich maminek: „Kdo tě bude rodit?“ popřípadě „Kdo tě rodil?“ I mě se moje máma takto zeptala. Myslím, že je to nesmyslná otázka. Vždyť rodit budu jen já a ne nikdo za mě. Já mám miminko v bříšku. Ze mě musí miminko na svět. Já ho nosím 9 měsíců. Tak kdo by měl rodit za mě? Rodím já, a proto chci mít porod maximálně pod vlastní kontrolou. Jen já budu rozhodovat, co se bude dít se mnou a mým miminkem. Nikdo jiný za mě rozhodovat nesmí!

Porod v porodnici s alternativním přístupem

Jaký přístup k porodu vybrat

Pokud se rozhodnete pro porod v porodnici s alternativním přístupem, dobře si ověřte z věrohodných zdrojů, zda taková porodnice umožňuje alternativní přístup porodu ve všech 3 dobách porodních. Často se stává, že Vám v porodnici sice sdělí, že vanu k porodu mají, sprchy jsou tam také k dispozici, mají tam i míč, porodní vaky, stoličky a mnohé další, ale fakticky se tyto pomůcky používají jen v 1. době a na druhou dobu skončíte na lehátku v klasické pozici. Maminkám, které chtějí rodit své dítě do vody, či za pomocí gravitační síly v kleče, sedu na porodní stoličce, vaku nebo ve stoje u žebřin či lana, vám doporučuji opravdu vše ověřit. Nebojte se zeptat porodních asistentek při prohlídce porodnice a klást jim konkrétní dotazy. Mnohdy se stává, že pomůcky k dispozici jsou, ale lékaři mají jiné přesvědčení.

Pokud jste takovou porodnici našly, gratuluji Vám! Je to výborná alternativa pro maminky, které chtějí rodit přirozenou cestou a přitom mít v záloze případný lékařský záchranný tým.

I mně se podařilo najít takovou porodnici pro můj první porod. Sice nebyla v místě mého bydliště, ale fakt, že cesta k ní trvá cca 1,5 hodiny jízdy autem, mě nijak neodradil. Tehdy jsem při rozhodování, jakou alternativu porodu zvolit, brala v úvahu fakt, že nevím, jaký porod je. Chtěla jsem mít klid na porod, do kterého mi nebude nikdo zasahovat, a zároveň jsem netušila, zda přeci jen, jako prvorodička, nebudu potřebovat pomoci. Se svým gynekologem jsem si dohodla návštěvy až do doby porodu, tudíž pravidelné kontroly ozev plodu na cardiotokografu prováděl on a já nemusela, asi měsíc před porodem, dojíždět do porodnice, jak je běžným zvykem.

Porodnice se zaměřením na alternativní přístup berou maminky jen s fyziologickým průběhem těhotenství. Miminko musí dle předchozích prenatálních vyšetření jevit známky naprostého zdraví. Příjem rodících maminek je pouze od 37. týdne těhotenství výše, neboť porodnice nemusí mít neonatální jednotku pro nedonošené děti. Pokud mamince odtekla plodová voda, musí být tato voda naprosto čistá bez sebemenšího zakalení.

Těhotenství a porod

Můj porod v takovéto porodnici byl pro mne skvělý a nezapomenutelný v dobrém slova smyslu. Po přijetí jsem byla, spolu s manželem, odvedená do pokoje, který byl v následujících dnech pro nás ubytováním. Nemá smysl zdůrazňovat, že vypadal naprosto jako ložnice/obývák u nás doma a že jsme měli vlastní koupelnu a toaletu. Neocenitelný byl pro mě přístup personálu. Ozvy plodu chodila ke mně pravidelně měřit porodní asistentka. Měla při sobě přenosnou drobnou krabičku, pomocí které, po přiložení na břišní stěnu, během několika sekund zjistila srdeční akci miminka. Lékař chodil na kontrolu jen minimálně. Minimálně též prováděl vnitřní vyšetření a to z toho důvodu, aby se nezavlekla případná infekce k hlavičce miminka. Manžel měl na starosti kontrolu nad tím co a v jakém množství jím a piji a toto i kontrolovala porodní asistentka. Pokud jsem na nic chuť neměla, oba mě přesvědčovali, abych něco snědla a měla tak dostatek sil na závěr porodu. Manžel nešetřil chválením, pomocí při uvolňování a v závěru i mentálním povzbuzováním, že vše zvládnu. Ačkoli jsem neměla na jídlo vůbec chuť, velmi jsem ocenila jeho „práci“ v závěru porodu, kdy jsem měla dostatek fyzických i mentálních sil. Jakmile se dcerka narodila do vany, lékař mi ji podal na břicho a spolu s porodní asistentkou poodešli do ústraní. Pediatr pozoroval novorozence též z povzdálí a my se s manželem těšili nad naší dcerkou. Po několika minutách vyzval lékař manžela k přestřižení pupeční šňůry a manžel nesl miminko na ošetřovnu, kde jednak bylo ošetřované miminko a jednak i já. Obě jsme na sebe viděly. V rámci šetrného přístupu k miminku je i skutečnost, že je novorozenec po porodu pouze vážen. Měřen je až při propouštění z porodnice. Důvodem je to, že miminko je u maminky v bříšku celou dobu skrčené. Proto protažení kloubů, které je nutné ke změření délky novorozence je pro něho příliš násilné a stresující. I má dcerka byla tedy pouze zvážena a až po 4 dnech byla odhadnuta její délka. Dcerku v rámci ošetření po porodu vůbec sestra nemyla, jen ji suchou plenou utřela. Důvodem je to, že dětský "mázek" s nímž se děti rodí, je nejlepší ochrana jejich pokožky. Teprve až po 2 dnech byla dcerka umytá čistou vodou bez použití kosmetických přípravků.

Po ošetření jsme šli na pokoj společně všichni tři. Já ještě týž den prohlásila, že porod není vůbec tak strašný, jak se říká a klidně bych mohla rodit znovu zítra. Vnímala jsem při porodu ohromné tlaky, které jsem nedokázala ovlivnit, ale o bolesti nemohla být řeč. Možná jsem zvládla porod takto i díky tomu, že jsem se mohla mezi jednotlivými kontrakcemi natolik relaxovat, že jsem ztrácela pojem o čase a nevnímala jsem nic ze svého okolí, jako bych spala.

Bohužel, i přestože se tato porodnice snažila vyjít maminkám a miminkům maximálně vstříc, ne vše je 100% nenásilné.
Dcerka dostala po narození vitamín K injekčně, ačkoli ho mohla dostat v podobě kapiček do pusinky.
Vzhledem k tomu, že mi odtekla plodová voda jako první známka počínajícího porodu a několik hodin jsem neměla žádné kontrakce, rozhodl se lékař kontrakce vyvolat čípkem. Podle naší legislativy se dítě musí narodit do 24 hodin po odtoku plodové vody. Pro Češky bohužel. Švýcarky mají časový limit benevolentnější. Ony mohou čekat do 72 hodin.

I přes tyto dvě negace jsem se rozhodla pro druhý porod v té samé porodnici.

Porod v porodnici s klasicky lékařsky vedeným přístupem

Mé druhé těhotenství bylo opět zdravé, porod začínal opět normálně. Dcerce byli 2 roky a já jí tak moc milovala, že jsem nebyla schopná ji opustit dřív, než půjde spinkat. Nechtěla jsem, aby se stresovala, že ji maminka opouští a odjíždí na noc pryč. Díky tomuto pocitu jsem vyrazila na dlouhou cestu příliš pozdě. Kontrakce jsem měla po 5 minutách a čekalo mě asi 100 km jízdy autem. Přibližně po hodině jízdy jsem cestu psychicky vzdala a řekla manželovi, ať zabočí k nejbližší porodnici. Zůstali jsme tedy v porodnici s klasicky vedeným porodem, k níž jsem neměla nijak důvěru, ale pokračovat dál v cestě jsem se bála, neboť jsem měla kontrakce po 2 minutách natolik silné, že jsem cítila konec velmi brzy.

Těhotenství a porod

Namísto toho, aby porodní asistentka vyhodnotila dobu porodu co nejrychleji, začala se mnou sepisovat protokol, který potřebovala pro mou registraci. Kladla mi otázky, na něž jsem musela odpovídat. Kladla je i v době, kdy jsem měla evidentně kontrakci a snažila jsem se co nejlépe uvolnit. Manželova přítomnost byla personálem tolerována, ale nijak nebyl aktivně zapojený do dění. Kolem břicha jsem měla utažený gumový pás s elektrodami cadiotokografu (pro sledování srdečních ozev dítěte). Měla jsem ohromnou žízeň. Poprosila jsem o pití, ale asistentka mi nedala ani sklenici vody z vodovodu a dál se mě vyptávala i na informace, které měla evidentně sepsané v těhotenské průkazce. Jídlo jsem měla zakázané a o vodu jsem poprosila manžela, aby se vrátil do auta pro naše zavazadla. Manžel nafasoval úbor a já si dovolila odmítnout porodnickou košilku a zůstala jsem ve svém tričku. Ačkoli jsem se velmi třásla zimou, musela jsem sedět připásaná k počítači a nesměla jsem si obléknout ani ponožky. Vzhledem k tomuto, pro mě velmi stresujícímu, přístupu a prostředí se mi kontrakce zpomalily a teprve až po hodině jsem porodila syna v klasické poloze na lůžku. Jakmile jsem ho viděla, chtěla jsem, aby mi jej položili na břicho, stejně jako jsem měla u sebe první dcerku po jejím narození. Žadonila jsem tak, že i pediatrička se za mě přimlouvala. Prosby, ale nebyli vyslyšeny a mého zdravého syna po okamžitém odstřižení pupeční šňůry pověsily nožičkama nahoru, ačkoli již jevil známky aktivního dýchání. Činí tak podle starého mínění, aby odtekla plodová voda z dýchacích cest. Synka mi odnesli kamsi do inkubátoru – je to tak standardem. Já byla ošetřená a teprve potom mi na výslovnou, silnou žádost mého manžela, přinesli syna k nakojení. Cítila jsem ale, že už k němu necítím tak silnou vazbu a nadšení, jako jsem cítila v prvních minutách k dcerce. Po nějaké době syna odnesli opět do inkubátoru (prý pro zahřátí, ačkoli já jsem zastáncem názoru, že nejlepší inkubátor je tělo matky). Když jsem byla přeložená po nekonečně dlouhých 2 hodinách na pokoj, syna mi přivezli. Opět na výslovnou žádost mého manžela. Snažila jsem se na mého chlapečka dívat stejně láskyplně jako na dcerku po narození, ale něco mi říkalo, že je to jen dítě, které někdo sebral z hromady dětí, kterou v porodnici mají, přinesl mi ho a řekl: “Toto je tvé dítě, starej se o něj.“ Bylo mi to tak nesmírně líto. Takto jsem si uvítání synka na svět nepředstavovala. Nahlásila jsem ošetřujícímu lékaři, že po 24 hodinách opustím porodnici na "revers". Dnes už vím, že právo mám opustit porodnici neprodleně po porodu, pokud není v ohrožení zdraví mé či dítěte.

Těhotenství a porodRanní směna dětských sester měla tendenci mi syna opět vzít, to jsem ale nedopustila a na ošetřovnu jsem jej doprovodila. V rámci péče o novorozence je nejen ošetření pupíčku, ale i neustálé mytí, jako by bylo miminko minimálně horníkem, čemuž jsem nedokázala zabránit. Můj sladký chlapeček se po 2 intenzivních mytích (po porodu v noci a u ranní směny) osypal červenými pupínky natolik, až mi bylo do pláče. Nechtěla jsem, aby mu déle ubližovali, proto jsem zakázala jakoukoli manipulaci s mým synem, a abych se vyhnula problémům s personálem, jen jsem souhlasila se vším, co mi řekli, ale nic z toho jsem nedělala.

Následující den jsem opustila porodnici na „revers“ a bylo mi jasné, že mě tady už nikdy neuvidí. Skutečnost, že ubližují mě, bych ještě přežila, ačkoli jsem tento porod snášela psychicky nejhůře, ale to, že ubližují mému dítěti, přenést přes srdce nemohu!

Musím uznat, že teprve až po roce jsem synovi s opravdovou láskou řekla, že ho miluji. Musel mě, ale k tomu dovést on sám. Když jsem viděla, že má raději prarodiče než mě, uvědomila jsem si, že se k němu vůbec nechovám stejně jako k dcerce a ranilo mě to tak, že jsem se začala snažit o to, abych byla první dámou jeho srdce já. Dnes je to můj zlatý chlapeček, ale jsem bytostně přesvědčená, že právě neosobní přístup při porodu a synkovo odloučení ode mne způsobilo i počáteční neosobní vztah mezi námi.

Porod doma

Má zkušenost s druhým porodem a strach o vztah mezi mnou a třetím dítětem mě od počátku mého třetího těhotenství vedl k myšlence zvládnout porod doma. Rozhodovací fakta byla jasná. Nechtěla jsem opustit, byť jen na jedinou noc, mé dvě malé děti (dcerce bylo 3,5 roku, synovi 1,5 roku). Do porodnice, která splňovala mé požadavky, bylo daleko. Cesta autem více než nepříjemná. V klasické porodnici skončit odmítám a žádné porodnice v okolí mého bydliště nesplňují mé striktní požadavky. Jediným východiskem, jak předejít psychickým problémům mezi mnou a miminkem, je tedy jednoznačně porod doma.

Vydala jsem se tedy na strastiplnou cestu. Nikdo v mém nejbližším okolí nepodporoval můj postoj. Nejtěžší na situaci porodu doma je, čelit všem lidem, kteří si myslí, že jste slabomyslný hazardér, který chce zabít sebe i své dítě. Já neměla sílu čelit všem těm vyhrůžkám a narážkám a diskutovat a oponovat nad výhodami a nevýhodami porodu doma. Proto jsem zvolila strategii - nikomu nic neříkat.

Manželovi jsem oznámila, že se nechci dostat do stejné situace jako se synem. Nejprve se snažil mě přesvědčit, abych to nedělala, pak mlčel a teprve 3 týdny před porodem pravděpodobně pochopil, že to myslím smrtelně vážně a začal mě podporovat. Jeho rodičům, kteří bydlí s námi v domě, a tudíž byli, chtě - nechtě, zataženi do „hry“, to řekl on. Jeho maminka se mě zeptala, jak si představuji podrobnosti se staršími dětmi a tatínek (naštěstí) jen mlčel. Teprve až po porodu jsem se dozvěděla, že s tím absolutně nesouhlasil, přestože i on sám se ve válečných letech narodil doma. Své mamince, tátovi a sestře jsem skutečnost oznámila až po porodu. Na vše jsem byla sama, zařizování, shánění informací atd.

Těhotenství a porod

Naštěstí jsem našla skvělé porodní asistentky s naprosto profesionálním přístupem. V těhotenských poradnách mě vždy dodaly patřičnou sílu a odvahu. Díky nim jsem získala kontakt na jiné maminky, které také rodily doma a tak jsem dostala více informací i morální podpory, kterou jsem tolik potřebovala.

Pokud některá z Vás uvažujete vážně o tom, že na svět přivedete své miminko právě doma, doporučuji Všem kontaktovat právě profesionální porodní asistentky. Nejsem natolik silná, abych i při porodu zvládla vše naprosto sama, tudíž jsem potřebovala někoho, kdo by nad průběhem bděl a průběžně kontroloval. Má porodní asistentka měla při sobě přenosný přistroj pro zjištění srdečních ozev plodu, kterým poměrně často kontrolovala zdravotní stav miminka v bříšku. Měření netrvalo déle než půl minuty, takže já mohla nerušeně prodýchávat a soustředit se na uvolňování při každé kontrakci a nerušeně relaxovat mezi nimi. Zároveň dbala nad mou kontrolou a průběžně sledovala jednak posun a průběh porodu a také můj krevní tlak a puls. Velmi jsem ocenila, když mi napovídala, jak mám dýchat, uklidňovala mě a povzbuzovala. Měla jsem ohromnou žízeň, a tak jsem mohla pít, jak jsem jen chtěla. Chtěla jsem porodit opět do vany, ale když jsem byla v teplé vodě, dcerka jakoby „stála“ na místě a kontrakce nepomáhaly k jejímu vypuzení. Porodní asistentka se tedy začala obávat, zda není dcerka stahována zpět krátkou pupeční šňůrou. Poprosila mě tedy, abych vanu opustila. Jakmile jsem vstala, při první následující kontrakci jsem dceru porodila díky vlivu gravitační síly vkleče. Musím dcerku velmi pochválit. Byla nesmírně šikovná. Vážila 4300 g a porod doma zvládla na jedničku s hvězdičkou.

Malou chvilku před narozením dcerky dorazila i druhá porodní asistentka. Obě mi položily dcerku na břicho a ona se hned přisála. Po narození vůbec neplakala, měla otevřená očíčka a vydávala hlásky, jako by chtěla něco povědět. Pupeční šňůru přestřihl manžel po té, co pupečník tzv. „zkolaboval“ (přestal tepat podle mé srdeční akce). Pak si jedna porodní asistentka vzala miminko, zvážila ho, ošetřila pupeční pahýlek a oblékla. Nechtěla jsem, aby dcerku myly, tudíž ji jen otřely. Mohla jsem tedy „očichávat“ její vůni stejně, jako jsem to ráda dělala u starší dcerky v porodnici s alternativním přístupem.

Mnou vybrané porodní asistentky vždy jezdí k porodům ve dvou. První přijíždí k rodící mamince na zavolání, zhodnotí situaci a sama odhadne, kdy se blíží konec porodu a přizve si druhou asistentku na pomoc. Prakticky si práci rozdělují. Jedna se stará o maminku a druhá o miminko.

Velice mým porodním asistentkám děkuji. Nebýt jich, nesplnil by se mi sen, porodit šťastně dítě v klidu domova a milovat jej od první sekundy.

Chcete se zeptat?

Požadované pole
Požadované pole
Požadované pole

Na druhou stranu i porod doma má své nevýhody:

  • Musíte najít porodní asistentky, které mají zkušenosti s porody v porodnici a i s porody mimo zdravotnické zařízení. Musí mít profesionální přístup a základní vybavení pro to, aby dokázaly včas odhadnout případné komplikace a včas doporučit odjezd do porodnice, kterou si vyberete pro „krizový“ případ.

  • Musíte nalézt pediatra, který bude ochotný převzít do své péče novorozence do 24 hodin po jeho narození, to znamená, že bude ochoten přijet se na dítě podívat i v případě pracovního volna (přítomnost pediatra u porodu není nutná, porodní asistentky dokáží vyšetřit a ohodnotit dítě samy).

  • Sehnat v lékárně a zdravotnických potřebách vše co budete potřebovat k porodu doma (seznam dostanete od porodní asistentky).

  • Po porodu musíte zařídit specializovaná zdravotní vyšetření novorozence (běžně se dělají v porodnici – vyšetření kyčlí, kalmetizace - očkování TBC, vyšetření očního pozadí,…) a též musíte zařídit vydání rodného listu, který se taktéž dává maminkám do ruky při odchodu z porodnice.

Závěrem mohu jen dodat, že porod doma není pro všechny maminky stejně, jako není pro všechny maminky porod v porodnici. Těm z Vás, které potřebují mít jistotu, že budou ony i miminko zdravé, těm, které potřebují lékařskou pomoc v podobě analgezie, aby zvládly porod psychicky, těm, které potřebují pro klid duše slyšet pípat lékařské přístroje, radím, roďte v porodnici. Naopak těm z Vás, které chcete klid, ticho, potřebujete si „zalézt do kouta“, aby Vás nikdo nerušil, Vy uvažujte o jiné alternativě. Každá maminka má právo se sama za sebe rozhodnout, jak porodí.

Více informací můžete získat v literatuře a odkazech, které jsem uváděla v předešlém článku Porod doma versus porod v porodnici.

 

Autor: Mgr. Iva Bílková, FYZIOklinika fyzioterapie s.r.o., Praha

Zdroj: Klinické zkušenosti ze soukromé praxe oboru fyzioterapie

Doporučujeme: Cviky prezentované na našich webových stránkách jsou připraveny a prezentovány univerzitně vzdělanými fyzioterapeuty. Jednotlivé cviky provádějte pouze v případě, že jste si vědomi konkrétní příčiny problému (symptomů) svého zdravotního stavu. V případě nejasností kontaktujte fyzioterapeuta, nebo rehabilitačního lékaře. Některé cviky Vám při špatném výběru mohou zdravotní stav zhoršit!

Copyright: Využití materiálů textových, obrazových, filmových zveřejněných na tomto webu není povoleno.

Neoprávněné kopírování obsahu bude postihováno v souladu se zákonem. V případě zájmu o spolupráci, prosím, kontaktujte společnost FYZIOklinika fyzioterapie s.r.o..

Související cviky

Nošení dětí na těle - Šátek, baby-vak nebo krosničku?

Zajisté jste každá z vás alespoň 1x potkala jinou maminku, která při převozu dítěte nepoužila kočárek, ale nesla dítě v nosítku (ať už v šátku, baby-vaku nebo třeba v krosničce). Možná jste i vy tou maminkou, za níž se ostatní…

Psychomotorický vývoj dítěte - 19. až 24. měsíc

V dalším díle seriálu o psychomotorickém vývoji dětí se zaměříme na období mezi 19. a 24. měsícem. I dnes si povíme, podle jakých ukazatelů můžete sami doma pozorovat, zda se vývoj Vašeho dítěte ubírá tím správným směrem. Vaše miminko Vám…

Psychomotorický vývoj dítěte - 13. až 18. měsíc

Vaše dítě za poslední rok učinilo velký pokrok, který je pravděpodobně nejvíce patrný v jeho fyzických dovednostech. Naučilo se plazit, lézt a stát, popřípadě si začalo osvojovat vratkou chůzi. V následujícím roce jeho motorický vývoj nebude zdaleka tak překotný. Nejpatrnější…

Videa, která by Vás mohla zajímat

Mohlo by Vás zajímat

Porod doma versus porod v porodnici

Uvažujete, jak porodíte své miminko? Přemýšlíte nad tím, jaká varianta porodu je pro Vás nejvhodnější? Čtete odborné články, listujete v knihách, pročítáte statistiky, vyhledáváte informace o možnostech porodu? Dobře děláte. Jen Vy můžete rozhodnout o tom, jak přivedete na svět…

Psychomotorický vývoj dítěte - 7. až 8. měsíc

V minulém díle našeho seriálu jsme si vysvětlili, podle jakých základních signálů můžete rozpoznat, že vývoj miminka v období mezi 5. až 6. měsícem života není zcela v pořádku. Celkem jsme popsali 3 hlavní signály. Dnes si řekneme, kdy ještě…

Příkrmy dětí

Ráda bych se podělila o zkušenosti, které nemám jistě jen já se svou dcerkou. Zároveň bych chtěla utěšit maminky, které se také potýkají s odmítáním příkrmů u své ratolesti a mají obavy o zdravý vývoj svého dítěte. Jako každá maminka,…

Vaše otázky a odpovědi

Tříštivá zlomenina hlezna

OTÁZKA: Dobrý den,jsem diabetik typu 1 LADA s neuropatií dolních končetin. Před týdnem jsem si na lyžích způsobila tříštivou zlomeninu hlezna Weber B. Prosím o informaci, zda je rázová vlna vhodná pro následnou rehabilitaci. Počítám s dlouhodobou léčbou.Děkuji. ODPOVĚď: Dobrý…

Zvládání bolestí páteře v těhotenství

OTÁZKA: Dobrý den,je mi 29 let, s partnerem máme 10-ti letou dceru a pokoušeli jsme se dlouho o další miminko. Jenže problém byl v tom, že jsem jako antikoncepci měla injekci s názvem DEPO-PROVERA. Po nějakých pěti letech se mi…

Problémy s chůzí u dítěte

OTÁZKA: Dobrý den,před nedávnem jsem svému synovi (15 měsíců) koupila první botičky, tzn. bačkůrky na doma. Kupovala jsem je v lékárně, jsou ortopedického typu a mají vložku s vystouplou klenbou. Po cca měsíci nošení zjšťujeme, že chlapec padá a není…
banner navody mob
banner clanky mob
RV banner
chcete se léčit zdarma

Řekli o nás

Jiří Homoláč - vytrvalostní běžec Jiří Homoláč - vytrvalostní běžec Jeho cílem je neustále překonávat své limity a jako běžecký závodník se dostat na významné světové akce. Běh tvoří podstatnou část jeho života a zároveň je i jeho vášní, protože rád překonává hranice svých možností. Je řeč o Jiřím Homoláčovi...…
Martin Maxa - zpěvák Martin Maxa - zpěvák "Na vlastní kůži jsem v posledních měsících zkoušel vše možné i nemožné, jen abych se zbavil bolesti. Jsem ochotný podstoupit opravdu kde co, než jsem našel skutečně funkční způsoby léčby potíží se zády a koleny. Doopravdy zabrala až fyzioterapie za…
Pomáháme profesionálním sportovcům Pomáháme profesionálním sportovcům Jako soukromé centrum fyzioterapeutické péče jsme si vědomi toho, že naši klienti od nás očekávají maximální a profesionální péči. A to se snažíme dodržet a nezklamat Vaši důvěru. Naším cílem je Vám okamžitě a efektivně pomoci. A právě kvůli tomuto…