Pseudoartróza

Hojení kostí 

Samotné hojení zlomeniny je velmi složitý proces, který je ovlivněn mnoha proměnnými. Zmiňme například věk pacienta, příjem dostatečného množství živin, typu zlomeniny a úhlu ve kterém konce kostí srůstají.

Obecně však můžeme proces hojení rozdělit na primární a sekundární. Primární hojení nastává v případě, že oba konce kosti se od sebe nevzdálily a není mezi nimi téměř žádná mezera. Dochází zde k aktivaci osteoklastů, které vytváří malé dutinky v zlomové linii. Do těch následně migrují osteoblasty a vytváří novou kostní tkáň. V případě, že je mezi fragmenty malý prostor, ne však větší než 1mm, osteoblasty začnou produkovat lamelární kost kolmo ke směru lomu. Přemostí tak vzniklý prostor. Tato kost je následně remodelovaná.

Sekundární hojení je častějším typem. Vyžaduje však ortopedický zásah ve smyslu zevní nebo vnitřní fixace. Zde rozeznáváme tři fáze. Reakci, ve které dochází k vytvoření hematomu, zánětlivé reakci a vytvoření vazivové tkáně mezi fragmenty. Následuje proces reparace při kterém se vazivová tkáň obou konců fraktury spojí, aby byla následně proměněna ve vláknitou kost osteoblasty. V poslední fázi remodela je vláknitá kost nahrazena kostí lamelární.

Pokud však dojde k zastavení procesu hojení v důsledku infekce, nedostatečné fixace, nebo slabého krevního zásobení, vzniká pseudoartróza.

Pseudoartróza

Jak již bylo zmíněno, jedná se o stav trvale nezhojené zlomeniny. Prostor mezi jednotlivými fragmenty je vyplněn vazivovou tkání, ta však dále neosifikuje. Pokud se konce kostí dále ztlušťují až do podoby “sloní nohy”, hovoříme o hypertrofické pseudoartróze. V důsledku infekce či nedostatečného krevního zásobení mohou však konce i odumírat, zmenšovat se. Mluvíme pak o typu atrofickém.
Je důležité zmínit, že jakmile jednou vznikne tento stav, pak je jen minimální šance samovolného zhojení zlomeniny.

Příznaky jsou přitom ne zcela jasné. Alespoň v počátcích je v podstatě nemožné přesně určit, zda se zlomenina zhojí, či vznikne pseudoartróza. Důležité je zajistit zlomenině dostačující fixaci, zhodnotit metabolismus a krevní zásobení tkáně, vyloučit možnost infekce a varovat klienta před nesteroidními antirevmatiky, které působí negativně na hojení kosti. Pokud do 6 měsíců zlomenina nesrůstá, pak jde teprve stav označit za pseudoartrózu.

Diagnostika je poté relativně snadná. Stačí využít zobrazovací metody jakou je rentgen nebo CT, které jasně ukáží nesrostlou frakturu s vazivovým pakloubem.

Léčba

Léčbu pseudoartrózy můžeme rozdělit na operační a neoperační. O způsobu léčby rozhoduje lékař na základě RTG snímků a potenciálu přirozeného zhojení obou konců. Začněme s invazivním přístupem.
Operační přístup je volen v případě, že konce kostí jsou již nekompatibilní k přirozenému srůstu, jsou infikované, nebo jsou již odumřelé. Podle stavu zlomeniny se zde volí tři přístupy. První je vpravení kostního štěpu do místa zlomeniny. Chirurg odebere část kostní tkáně z jiného místa na těle, nejčastěji z pánevní lopaty, a přenese ji do místa zlomeniny. Tato nová, zdravá kostní tkáň by měla znovu nastartovat proces hojení a zvýšit stabilitu. Pokud jsou fragmenty i nadále nadměrně pohyblivé, přistupuje se k vnitřní, či zevní fixaci zlomeniny. Vnitřní je zajištěna pomocí hřebů, desek, či drátů vložených do kosti, nebo na kost. V případě že je základní kost nekvalitní, například v důsledku osteoporózy, nebo infikovaná, používá se zevní fixace.
Pokud jsou konce fragmentů vitální a bez větší deformity, přistupuje se k stimulaci kostí. Ta se provádí třemi způsoby. Farmakologicky, elektrickým proudem a aplikací extrakorporální rázové vlny (dále jen ESW).

Využití ESW u pseudoartróz

Terapie pomocí ESW je relativně nový a moderní přístup k řešení tohoto problému. Využívá se zde silného biostimulačního efektu rázové vlny. Při této terapii dochází k stimulaci a aktivaci růstových markerů kosti, která by díky tomu měla začít znovu svoji regeneraci. Nejedná se přitom pouze o teorii. Tato metoda vykazuje velmi vysokou úspěšnost léčby. Výzkumy udávají, že u téměř 80 procent pacientů došlo do půl roku od aplikace ESW k zhojení zlomeniny. To je přibližně srovnatelné s chirurgickým přístupem.

ESW terapie má přitom mnohé výhody. Není invazivní a nezatěžuje tedy nijak pacienta, ani jeho tělo. Nenese sebou nebezpečí komplikací, které při operaci pseudoartróz často nastávají. Přináší rychlejší návrat do života a funkce končetiny. Z finančního hlediska se jedná také o výrazně levnější proceduru, než je operativa. Dá se tedy říci, že ESW terapie je u případů, které nejsou přímo indikovány k operaci, metodou volby při léčbě pseudoartróz.

Autor: Mgr. Iva Bílková, FYZIOklinika s.r.o., Praha

Zdroj: Klinické zkušenosti ze soukromé praxe v oboru fyzioterapie.

Pozn.: Články prezentované na webu FYZIOklinika.cz nenahrazují odborné lékařské/fyzioterapeutické vyšetření a mají informativní charakter, tak abyste snadněji porozuměli dané problematice například po Vaší návštěvě fyzioterapeuta, lékaře nebo jiného specialisty. Cílem naší databáze článků je nabídnout Vám na jednom místě aktuálně dostupné informace o jednotlivých potížích pohybového aparátu, se kterými se můžete setkat, a to snadno pochopitelným jazykem (některá složitější zdravotní témata v zájmu snadnějšího pochopení zjednodušujeme). V případě, že na základě podobnosti zde popsaných projevů usuzujete na konkrétní diagnózu, doporučujeme Vám konzultovat Vaše potíže při osobní návštěvě lékaře nebo fyzioterapeuta. Informace zde prezentované nenaplňují znaky §2a zákona o regulaci reklamy č. 40/1995 Sb. Mohou být tedy prezentovány laické veřejnosti.