Benigní paroxysmální polohové vertigo (BPPV)

Pacient s BPPV si nejčastěji stěžuje na rotační závratě při přetáčení v posteli, při předklonu, záklonu, vstávání či uléhání, nebo při jiné změně polohy hlavy. Obtíže se objevují s latencí (prodlevou mezi podnětem a zjevným projevem) až několika sekund a když pacient vytrvá ve vyvolávající poloze, během několika desítek sekund odezní. Většina pacientů si všimne, že se obtíže dostavují pouze na jednom boku, který odpovídá postiženému labyrintu a poloze na tomto boku se aktivně vyhýbá. Podobně jako u ostatních periferních závratí jsou závratě doprovázeny nauseou (pocitem nevolnosti a nutkáním ke zvracení), která ale v případě BPPV málokdy vyústí až ve zvracení.

Vedle uvedených obtíží při změně polohy si pacient může stěžovat na velice lehký pocit „plavání v prostoru“, který je důsledkem otolitové dysfunkce. Jedná se o reakci náklonu prostoru zahrnující: náklon hlavy; šikmou deviaci očních bulbů, tedy odchýlení oční osy a torze (zkroucení) očí. Nicméně BPPV není samo o sobě nikdy příčinou větší poruchy rovnováhy ani žádných dalších neurologických příznaků.

Vznik BPPV

Rovnovážné ústrojí ve vnitřním uchu se skládá ze 3 polokruhových kanálků a 2 otolitových váčků. Polokruhové kanálky jsou vyplněné tekutinou – endolymfou, jejiž tlak se při rotačním zrychlení v rovině kanálku přenáší na vláskové buňky. Podráždění těchto buněk zprostředkuje vnímání rotačního zrychlení. Otolitové váčky slouží k vnímání lineárního zrychlení a k registraci polohy hlavy v prostoru. Vláskové buňky otolitových váčků jsou obklopené gelovitou membránou, na kterou jsou přichyceny miniaturní krystalky uhličitanu vápenatého – otokonie. Tyto krystalky vlastní vahou dráždí vláskové buňky, které tak zprostředkovávají informaci o poloze hlavy v prostoru či o lineárním zrychlení.

Při benigním paroxysmálním polohovém vertigu se otokonie uvolněné z membrány otolitových váčků dostanou do endolymfy některého z polokruhových kanálků (vzhledem k anatomickým poměrům nejčastěji do kanálku zadního). Zde při rychlých pohybech hlavy způsobují pohyb endolymfy i po dokončení pohybu hlavy a následné dráždění vláskových buněk je vnímáno jako rotační vertigo/závrať.

Diagnostika

Kromě správně odebrané anamnézy (vznik při typických změnách polohy) a normálního standardního neurologického vyšetření je pro diagnózu BPPV klíčová přítomnost charakteristického nystagmu v Dix-Hallpikově testu.

Terapie BPPV

V terapii BPPV je jedinou účinnou metodou léčby provedení repozičního manévru s cílem přemístit otokonie zpátky do utrikulu (součásti vnitřního ucha a rovnovážného ústrojí), kde již dál nedráždí. V léčbě BPPV zadního kanálku je nejčastěji využíván Epleyho manévr. Jemu rovnocenný a jednodušší na provedení je manévr Sémontův. Manévr provádíme nejčastěji jedenkrát během sezení, po předchozí přesné diagnostice polohovými testy.

V průběhu 24 hodin po manévru doporučujeme vyhnout se horizontální poloze a první noc spát v polosedě. Někdy již po provedení 1 manévru dosáhneme úplné úpravy obtíží, často je však nutné manévr v průběhu dalších dnů několikrát opakovat. Když se pacient po provedení léčebného manévru vrátí do sedu, pociťuje většinou instabilitu, nejčastěji s tahem dozadu. Tyto příznaky jsou pravděpodobně důsledkem podráždění otolitů a do 30 minut vždy odezní.

Autor: FYZIOklinika fyzioterapie s.r.o., Praha