Tři věci pro zdravou páteř školáků: ergonomická aktovka, kvalitní obutí a prostor pro přirozený pohyb

Školních dětí s vadným držením těla a skoliózou páteře přibývá. Důvodů je mnoho – možnost přirozeného pohybu dítěte během dne, jaké kroužky dítěti umožňujeme a jaký je jeho životní styl – zda chodí pěšky, jezdí na koloběžce, na kole, leze po stromech, skáče panáka anebo se jen vozí v autě.

Aktovky a batohy

Může být jedním z důvodů také hmotnost aktovky, kterou každý den dítě nosí? Jak významnou roli má aktovka v motorickém vývoji dítěte?

Pokud dáme malému dítěti na záda, respektive na měkké kosti, závaží, tak pod vahou těžké aktovky, která působí pravidelně, poměrně dlouhodobě (několik desítek minut a až jednotky hodin denně – chůze/dojezd směr do školy, přenášení aktovky mezi učebnami...) se bude měnit tvar kostí. V tomto případě tvar obratlů. Velmi rizikové je období akcelerace růstu, což je pravidelný růstový spurt, který se nedá odhadnout a v tomto velmi časově krátkém období dítě vyroste o několik cm naráz, zatímco pak několik měsíců neroste vůbec nebo velmi pomalu. V tomto období kosti rostou rychleji než svaly a pokud svalový aparát nestíhá svou silou podpírat kostěný aparát proti gravitaci, kostra se bortí. U nadměrně těžkých, učebnicemi nacpaných školních aktovek/batohů, je ohrožen vývoj páteře, u celkově vyšší váhy dítěte (ať samotná nadváha, nebo vysoká hmotnost pravidelně nošené těžké aktovky) je ohrožen i ortopedický vývoj kostí a kloubů dolních končetin a nožní klenby.

Nejvíc ohroženou skupinou jsou tedy prvňáčci a menší děti?

Školák na prvním stupni nosí aktovku, která váží 20–25 % jeho tělesné hmotnosti. Tento údaj nenajdete nikde. Žádná základní škola, výrobce učebnic a dokonce ani výrobce aktovek ho nezveřejňuje, přestože v rámci marketingu pro prodej školních tašek se výrobce aktovek otázkou, kolik dítě nosí, zabývá. Tuto cifru jsem získala prostou úvahou, kdy jsem porovnala hmotnosti dětí v první až třetí třídě s váhou učebnic, sešitů, knížek, penálu, bačkorek a svačiny, které musí malí školáci denně nosit na vyučování.

Vezmeme-li v úvahu, že dítě je v době růstu křehkým tvorem a jejich kosti, které nejsou dostatečně osifikované (zvápenatělé), jsou měkké a snadno deformovatelné, je to alarmující.

Jak na dětský pohybový aparát těžké aktovky působí?

Velké procento dětí školního věku má problém s držením těla, bolestmi hlavy, bolestí kloubů. Jde o kombinaci psychické a fyzické zátěže. Velká statická zátěž při vyučování s nedostatečnou fyzickou kompenzací vede k přetěžování měkkých tkání (svalů, šlach, kostí).

Pokud k tomu dítě nosí těžkou aktovku ze školy nebo ji přenáší mezi učebnami, jídelnou a školní družinou, ještě více přetěžuje šíjové svalstvo a svaly trupu. Toto přetěžování může vést k vadnému či skoliotickému držení těla a skolióze páteře, migrénám i větší únavě žáka.

Na co se při výběru aktovky zaměřit?

1. Váha

• Optimálně by aktovka měla vážit 800–1200 g. Hmotnost ovšem nesmí ovlivnit konstrukční parametry! Certifikované ergonomické aktovky toto splňují.

2. Komfort pro páteř

• Dostatečné ergonomické polstrování na zádech i větší šíře a polstrování ramenních pásů pomohou lépe roznést váhu aktovky na ramena a záda.

3. Bezpečnost

• Aktovka musí splňovat i bezpečností hlediska, např. zákonem danou přítomnost reflexních obrazců o minimální velikosti 2 × 5 cm.

Tip: přečtěte si více ve článku: Výběr školní aktovky pro zdravý vývoj zad dítěte

Je možné místo aktovky pořídit batoh?

Batohy bývají měkčí než aktovka. Sešity a učebnice tedy mohou tvarovat svou vahou batoh, který tak ne zcela ideálně sedí na zádech a ramenou dítěte. Stejně jako aktovka i batoh by měl mít horní hranu na úrovni ramen dítěte, neměl by mu na zádech „viset“. Určitě by měl mít zpevněná záda a širší polstrovaná ramena, plus nabízet více kapes k uložení těžších učebnic blíž zádům apod.

Kvalitně vypolstrovaný, na zádech dokonale zpevněný batoh, je možné pořídit dítěti od 3. třídy.

Prostor pro přirozený pohyb

Proč se řada dětských bolestí objeví až po nástupu do školy?

S nástupem do školy děti ztrácí čas a prostor k pohybu. Zatímco v mateřské škole si neustále hrály, pobíhaly, skotačily, v první třídě už musí dopoledne prosedět v lavicích. Dlouhodobým sezením se ale děti hrbí, ochabují jim břišní svaly a záda se kulatí, což může mít později následky v mnoha bolestech zřetězených po celém těle.

Jak tedy dlouhé sezení ve škole kompenzovat? Existují nějaké pomůcky?

V některých školách mají na prvním stupni možnost nastavit lavice na různé výšky. Děti ve výškově přizpůsobené lavici mají šanci sedět dobře. Nicméně hodina sezení je dlouhá, židle tvrdá a tzv. statická zátěž svaly unavuje, takže i v ideálně nastavené lavici se dítě bortí a hrbí. Výborné by bylo, kdyby děti mohly sedět na míči, občas si zahopsat a protáhnout svaly podél páteře. To si ale ve třídě s 30 dětmi umí málokdo představit… Dobrým kompromisem jsou vzduchem naplněné klínovité podložky, na kterých dítě sedí a přitom má pánev a páteř na lehce labilní ploše. Doma při školní přípravě mohou děti sedět na míči nebo dokonce ležet na břiše, ať si srovnají záda a kompenzují neustálé hrbení se nad učebnicemi nebo psaním úkolů. I v leže na břiše se dá hezky napsat domácí úkol.

Přístup pedagogů k pohybu dětí se lepší, ale stále lze potkat učitele, kteří na prvním stupni zakazují dětem pohyb i o přestávce. Mohou si dojít na toaletu nebo umýt ruce, aby si mohly sníst svačinu, ale neexistuje, že by si hrály vzadu ve třídě na koberci, šly se projít na chodbu. Co si o tom myslíte?

Chápu pohled učitele, že při jeho dozoru se nestane žádný úraz a má klidnou třídu před sebou, ale pokud děti nemají průběžně pohyb mezi hodinami, mají pak horší soustředění na probíranou látku nebo opakování. Nejsou tzv. osvěžené a bude to mít vliv i na jejich prospěch, počínající vztah ke vzdělávání a to už nemluvíme o tom, že svaly, tvorba kostí a tvarování páteře bere za své…

Na druhou stranu jsou i osvícení ředitelé a kantoři, kteří dovolují dětem hrát na chodbách s měkkým míčem fotbal, školy mají pingpongové stoly apod. Těm bych dala hodnocení Zlatý Amos.

A neměly by toto dělat děti při školním tělocviku?

Dvě hodiny školního tělocviku týdně dětem rozhodně nemohou stačit. Na prvním stupni učí tělesnou výchovu pedagog, který se nikdy nesetkal se zdravotním tělocvikem. Na pedagogických fakultách se tento obor neučí. Děti pak na TV běhají okolo tělocvičny, hrají vybíjenou (hrbí se), kluci fotbal. Na druhou stranu jsem šťastná, když i tato pedagogika děti vytáhne z lavic a nechá je protáhnout se.

Máte pro školy nějaký tip, jak zlepšit zdravý pohyb dětí?

Výborná je na školách např. horolezecká stěna, která podporuje tzv. zkřížený pohybový vzor. Když jsme se jako miminka učili plazit a lézt, střídali jsme křížem ruku a nohu a přitom jsme měli páteř napřímenou – stejný princip pohybu umožňuje i lezení po stěně.

I ze dvou hodin tělesné výchovy týdně ale bývá stále více dětí osvobozeno…

Ano, bohužel to velmi často bývá kvůli skolióze a to považuji za nešťastné. Dítě má skoliózu, protože má vyšší elasticitu vaziva, celý den sedí v lavici místo toho, aby si hrálo na hřišti, a nedostatečná svalová síla tedy neudrží páteř napřímenou proti gravitaci. Pokud toto dítě musí sedět v tělocvičně na lavičce a dívat se, jak ostatní běhají a hrají hry, a přitom se znovu propadat v držení těla, to mi přijde až trestné. Vždycky se rozčiluji, když mi dítě, které už má skoliózu a chodí k nám na cvičení řekne, že na tělocviky nechodí. To je tak strašně přežitý názor, že nechápu, kde lékař nechal rozum... Vždyť dítě má vadné držení páteře, protože mělo nedostatek pohybu, svaly nedostatečně posílilo a ty neudržely vzpřímenou páteř proti gravitaci a když už má šanci se protáhnout a zaběhat si, tak ho zase na hodinu posadíme na lavici do tělocvičny.

Jak ale dětem zajistit dostatek pohybu ve volném čase?

Jestliže dítě sedí půl dne ve škole, mělo by pro zdravý vývoj minimálně tři hodiny sportovat – nejenom v kroužku, ale místo jízdy autem chodit do školy a ze školy pěšky, jezdit na koloběžce, lézt po stromech, skákat, běhat. Pokud chce dítě chodit na keramiku nebo hrát na klavír, proč ne, ale takové aktivity by měl doplnit ještě pohybový kroužek, ideálně jednou až dvakrát týdně 90 minut. Čím akčnější, tím z hlediska fyzioterapie přínosnější – zlepší si pohybovou koordinaci, zvýší kapacitu plic, posílí záda a bříško, které dlouhým sezením ve škole trpí nejvíc.

Do pokojíčku doporučuji žebřiny a místo židle k psacímu stolu gymnastický míč pro aktivní sed. Na míči se dá navíc zábavnými cviky výborně protáhnout.

Pokud jsou rodiče celý den v práci, nemají nad pohybem svých dětí příliš kontrolu. Tu přebírají různé zájmové kroužky a sportovní oddíly – podle čeho vybrat ten správný?

Není podstatné, zda se dítě věnuje bojovému sportu, gymnastice, atletice nebo baletu. V dětském věku je důležité budovat příznivý vztah k pohybu, který zůstává především zábavou, zdravým protažením a vydrží až do dospělosti.

Pro malé děti je bezesporu nejlepší všestranný pohybový rozvoj, ale co když mám doma budoucí hvězdu tenisu nebo fotbalu, která se intenzivně věnuje jen jednomu sportu? Je to správně?

Jednostranné zatížení „malých profesionálních sportovců“ je důležité vyrovnávat jiným pohybem, který uleví používaným svalům a posílí ty opomíjené. Například malí florbalisté nebo hokejisté, kteří se hrbí pouze na jednu stranu, by měli rovnat záda běháním, plaváním nebo sportovní gymnastikou. Tenisté a golfisté mohou na konci tréninku zkoušet i opačné ruce a podobně. Jinak je bude v pubertě bolet šíje, rameno, loket a z tenisového postoje budou mít lehce pokřivenou páteř. Pokud bude dítě hrát tenis jednou až dvakrát týdně a k tomu bude dělat stejně pravidelně atletiku, získá tzv. všestranný pohybový rozvoj a jeho tělo se bude vyvíjet zdravěji.

Není toho pak na děti už trochu moc? Kde nalézt ideální balanc mezi pohybem a odpočinkem?

Není nutné každý den chodit na nějaký organizovaný kroužek, jde spíš o to, aby dítě trávilo svůj volný čas aktivně – místo autem chodilo pěšky, jezdilo na koloběžce nebo na kole, po škole si šlo zařádit do parku nebo na hřiště, kde může nerušeně běhat, skákat, lézt po stromech, může venčit psa nebo pomoci s nákupem. Dítě by se mělo alespoň dvakrát denně zadýchat a zpotit.

Setkáváte se v ordinaci spíš s dětmi, které jsou přetížené, anebo naopak s těmi bez pohybu a zájmových aktivit?

Setkávám se spíše s dětmi, které sedí doma, hrají hry, sledují pořady v televizi nebo na počítačových platformách. Tloustnou. Podle mě by tato výchova, přístup k dětem, měla být postihována. Každý rodič ze zákona odpovídá za zdraví svého dítěte, má povinnost vést ho k osvojení zdravého životního stylu, ale ještě jsem neslyšela o rodiči, který by byl trestně stíhaný za obezitu a špatný zdravotní stav svého dítěte. Přitom takový rodič jasně poškozuje zdraví dítěte z nedbalosti…

O nic lepší ale není ani přetížené dítě… Je takové poznat na první pohled?

Jasným signálem je únava, kdy je dítě schopné usnout mezi hodinami ve škole nebo usne v autobuse, když přejíždí z kroužku. Může být roztěkané, hůře se soustředí, může být nervózní nebo být „nabroušené“. Fyzicky pak strádá kvůli bolestem hlavy, může mít psychosomatické projevy (např. kopřivka, pálení dlaní, horečky, zvracení…) v době, kdy se blíží čas kroužku nebo aktivity, kterou nechce dělat. Když takový čas přejde, zdravotní problém sám zmizí a opakuje se znovu, když se blíží znovu čas pro nepříjemnou aktivitu.

Pracovní prostředí

Jak dětem nastavit pracovní stůl, aby podporoval zdravý sed?

Na trhu se dají sehnat polohovatelné stoly s náklopnou deskou, aby děti mohly psát texty pod úhlem a nemusely se tolik hrbit. Je to ale nepraktické v tom, že z takového stolu dětem pořád padají pastelky, tužky do klína nebo na zem nebo knížky sklouzávají po povrchu stolu. Rodičům tedy doporučuji jen stůl, který má desku sice horizontálně, ale má výškově nastavitelné nohy. Když si dítě k takovému stolu sedne s hezky narovnanými zády a položí si předloktí na desku stolu, tak se mu netlačí ramena k uším.

Tip: Více o nastavení pracovního prostředí a ergonomické poradenství přípravy pracovního prostředí a tipy jak správně sedět.

Je vůbec možné pořídit židli, na které by se dítě nehrbilo?

Židli by mělo mít dítě nastavenou tak, aby kyčle byly výše než kolena, jako by po stehně stékala kapička vody směrem ke koleni, přičemž chodidla jsou na zemi opřená. To dobře umožňují rostoucí židle. Pro děti mám ráda i sedadlo, které podporuje dynamický sed. Levnější variantou pak je, když dítě sedí na velkém gymnastickém míči. Může se občas pohoupat, zakroužit. Tím si procvičí svaly v oblasti pánve i vzpřimovače páteře a udržuje mentální aktivitu i pro učení. Když by rodiče nechtěly, aby jejich dítě sedělo na míči a hopsalo, tak doporučuji pořídit židli, která má pod sedákem spirálu. Takový sedák je při sezení trochu nestabilní a díky možnosti náklonu opět funguje dynamicky podobně jako míč.

Tip: Srovnání zdravotních židlí s výkyvným sedákem Adaptic a Spinalis

Kvalitní obuv

Stav našeho pohybového aparátu často závisí na stavu našich chodidel. Jaké problémy může špatné obouvání v dětství přivodit?

Při narození má naprostá většina miminek zdravé nohy. Pak je ale sevřou malé těsné ponožky nebo nepřiměřeně velké, tvrdé a těžké botičky – to jsou hlavní příčiny, proč podle některých studií vstupuje do první třídy až 95 procent dětí s deformitami nohou. Nejčastější deformitou je tzv. plochá noha – problémy jako migrény, bolesti zad nebo otoky nohou se pak projeví až v pubertě či dospělosti.

Dětská klenba se tvoří do tří let věku, do té doby je naprosto zásadní jeho stimulace variabilními podněty. V létě je nejlepší nechat dítko chodit bosé, jak to jen jde, po trávě, v písku, po kamenech. V zimě může doma zkoušet koberec, parkety, dlažbu a další povrchy.

Naopak v tvrdých nepoddajných botách si zadělává na deformity typu vbočený palec či propadlou klenbu a od nich už je jen kousek k dalším bolestivým stavům.

Na co se při nákupu dětské obuvi zaměřit?

Boty by měly být ohebné - pokud vezmete botu do obou rukou za špičku a za patu, měla by se dát snadno ohnout v místě záprstních kloubů (tam, kde sami nohu ohýbáte). Zároveň by měla být bota snadno ohebná v podélné ose, jako byste ji chtěli zkroutit do spirály.

Dále je důležitý prodyšný materiál a široká špička, která dává dostatek prostoru pohybu všech prstíků a záprstních kostí. Boty se zužující se špičkou tlačí k ostatním prstům. Hmotnost boty by měla být co nejnižší a uvnitř by měla být podpora klenby nohy (malý polštářek na straně palce přibližně uprostřed vnitřní stélky boty).

Tip: více v našich článcích: Víte, podle jakých kritérií vybírat boty pro děti? a zdravý vývoj dětské nohy

Je důležité rozlišovat mezi botami „ne ven“, na sport a přezůvkami? Jsou mezi nimi nějaké rozdíly?

Už výrobci svoji obuv dělí na vycházkovou a sportovní, všechny by ale měly splňovat výše popsané parametry.

V přezůvkách jsou školkové i školní děti obuty až osm hodin denně, na jejich kvalitě proto mnohdy záleží ještě víc než u ostatních bot. Zvlášť u menších dětí je velmi důležitý pevný opatek, který ovlivňuje postavení os patní kosti, a dostatečná podrážka s měkkou stélkou, která tlumí nárazy při pohybu na tvrdém povrchu, jako jsou dlaždice, lino, parkety nebo lamino.

Jsou na přezutí do školy vhodné pantofle?

Nazouvací pantofle s volnou patou jsou příhodnější až pro děti od zhruba osmi let. Přes nárt by měly mít stažitelné dva nebo lépe tři pásky. Optimální je, pokud je pantofel opatřen i páskem kolem kotníku. Pokud pantofel nedrží na noze pevně, zvyšuje se aktivita krátkých svalů prstů na straně chodidla, jako by se prsty snažily botu držet samy. Při dlouhodobém nošení takových bot dochází k funkčnímu zkrácení svalů a tím ke vzniku ortopedických vad, například takzvaných kladívkových prstů.

Jaké jsou nejčastější chyby rodičů při výběru obuvi?

Navlékají malým dětem těsné neprodyšné ponožky, které brání prstíkům v přirozeném pohybu. To samé u botiček – dávají je batolatům, které ještě nechodí.

Vzhledem k rychlému a skokovému růstu dětské nohy je třeba kontrolovat správnou velikost bot zhruba každé tři měsíce. Při nákupu nové boty by se mělo počítat s růstem kostí nohy a s tím, že při chůzi se chodidlo rozšíří do délky i do šířky, tedy pořídit botu o 12 milimetrů delší, než je chodidlo.

Měření bývá obvyklý problém – ne vždy se rodiče trefí…

To je pravda, je třeba měřit v maximálním zatížení, nikdy když dítě sedí nebo je v náručí.

Způsobů měření dětské nohy je víc a každý si najde ten, který mu vyhovuje. Obrys nohy je možné obkreslit na karton a pak vložit do zvolené boty a zjistit tak, zda sedí. Na trhu existují také speciální měřidla. V obchodě si můžeme nejprve vyzkoušet sandály, ve kterých vidíme stélku i prstíky nohy dítěte, a pak si od stejného výrobce vybrat správnou velikost boty s plnou špičkou.

Často se setkávám s radou, že pokud dítě obujete do plné boty a vložíte mu svůj prst mezi patu a opatek boty, je velikost boty odpovídající. To je hrubá chyba. Vy sice prst do boty vložíte, ale už nevidíte, zda dítě ve špičce prsty krčí, a riziko nákupu malé boty je veliké.

U dnešních rodičů jsou populární tzv. barefoot, boty s tenkou podrážkou. Je chůze „naboso“ skutečně zdravější?

Pro vývoj zdravé nohy je důležitá volnost a co možná největší variabilita povrchu, po kterém dítě chodí. Dětské barefoot boty jsou lehké, ohebné ve všech směrech, s tenkou podešví, proto velmi dobře splňují podmínky pro respektování aktivity svalů chodidla a odvíjení chodidla od podložky. Spíš než do města, kde se víc chodí po tvrdých chodnících, jsou ale vhodné do přírody.

Doma může dítě chodit naboso nebo v ponožkách s protiskluzovou úpravou. Bačkůrky patří spíš do tělocvičen a školek.

Kde mohou rodiče hledat pomoc či radu, mají-li podezření na nějakou vadu chodidla dítěte?

Vždy se mohou poradit s fyzioterapeutem, ortopedem nebo podologem. Na internetu existuje také spousta cviků a videí, jak snadno posílit nožní klenbu a předejít tak častým deformitám chodidla.

Autor: FYZIOklinika s.r.o., Praha

Zdroj: dlouholetá odborná praxe v oboru fyzioterapie, rozhovor s Mgr. Ivou Bílkovou, Cert. MDT

Pozn.: Články prezentované na webu FYZIOklinika.cz nenahrazují odborné lékařské/fyzioterapeutické vyšetření a mají informativní charakter, tak abyste snadněji porozuměli dané problematice například po Vaší návštěvě fyzioterapeuta, lékaře nebo jiného specialisty. Cílem naší databáze článků je nabídnout Vám na jednom místě aktuálně dostupné informace o jednotlivých potížích pohybového aparátu, se kterými se můžete setkat, a to snadno pochopitelným jazykem (některá složitější zdravotní témata v zájmu snadnějšího pochopení zjednodušujeme). V případě, že na základě podobnosti zde popsaných projevů usuzujete na konkrétní diagnózu, doporučujeme Vám konzultovat Vaše potíže při osobní návštěvě lékaře nebo fyzioterapeuta. Informace zde prezentované nenaplňují znaky §2a zákona o regulaci reklamy č. 40/1995 Sb. Mohou být tedy prezentovány laické veřejnosti.