Přečtěte si obecně o lymfatickém systému a lymfodrenáži
Manuální lymfodrenáž je terapeutická technika, při níž terapeut jemným tlakem ruky provádí konkrétní hmaty, které uvolní lymfu. Ta dále proudí z mezibuněčného prostoru přes kapiláry, mízní cévy a uzliny a následně je nasáta do krevního řečiště. Hlavní mízovod ústí do horní duté žíly v blízkosti srdce
Na začátku každé terapie musí lymfodrenáži předcházet tzv. otevření spádových uzlin. Pokud není drenáž prováděna správně, může způsobit bolesti hlavy, rychlou únavu, zvracení, otevření lymfatických spojek a vznik nového, nebo zhoršení současného otoku (lymfedému).
Tlak, který terapeut vyvíjí dlaněmi a prsty, je velice jemný a dostatečně silný tak, aby terapeut neklouzal po pokožce, ale zároveň netlačil do podkožních struktur (sval, kost…).
Manuální tahy nad lymfatickými cévami jsou vždy vedeny ve směru k lymfatickým uzlinám. Těmito pohyby dochází ke stimulaci pohybu lymfy směrem k pravé klíční kosti, kde hlavní mízovod ústí do horní duté žíly a lymfa vtéká do krevního řečiště.
Srovnejte tuto terapii s přístrojovou lymfodrenáží.
Jak správně provádět manuální lymfodrenáž
- Správný tlak je velice jemný. Musí být vyvíjen dostatečně hluboko, aby terapeutovi neklouzaly ruce po kůži, ale zároveň je tlak jemný, aby terapeut neměl pocit, že mačká (palpuje) další tkáně pod kůží. Příliš vysoký tlak vyvíjí terapeuti školení pro masáž hlubokých tkání (svalové, fasciální, a jiné techniky). Někdy je těžké uvěřit, že tak jemná manuální technika může být tak účinná. Naopak při vysokém tlaku může dojít ke kolapsu až zničení lymfatických cest a uzlin a tím ke zhoršení stavu klienta.
- Směr „hlazení“ je velmi důležitý, protože lymfa má být vháněna do správných lymfatických uzlin. Je-li tlak vyvíjen opačným směrem, nemůže být terapie nikdy efektivní.
- Masáž má pomalý rytmus i rychlost. Lymfatické cévy a uzliny se otevírají a následně zavírají, přičemž dochází k vypuzení lymfy do dalších úseků směrem k horní duté žíle. Odpovídající rytmus aktivuje parasympatický nervový systém, což vede i k relaxaci klienta.
Kdy je manuální lymfodrenáž vhodná (indikace)
- u sportovně aktivních klientů, kdy lymfodrenáž podporuje rychlejší odbourávání katabolitů (splodin) buněčného metabolismu a podporuje regeneraci svalů a dalších tkání (např. běžci, hokejisté, fotbalisté atd.)
- po operaci kloubů od 12. dne (rána musí být zhojena)
- po onkologickém onemocnění (jsou-li K-markery v krevním vyšetření již negativní)
- u gynekologických obtíží např.: dysmenorrhea (bolestivá menstruace), funkční sterilita…
- u chronické žilní nedostatečnosti (křečové žíly, tromboflebitida, ateroskleroza, zánět žil…)
- prevence zánětu hlubokého žilního systému před a po plánované operaci
- v terapii bércových vředů
- u diabetiků (neuropatie, angiopatie)
- v terapii artrózy kyčelních, koleních a hlezenních kloubů (otoky dolních končetin způsobené funkčním opotřebování kloubů)
- primární a sekundární lymfedém
- onkologické indikace pouze po doléčení karcinomu a metastáz (ablace mammy, resekce uzlin, po radioterapii…)
- chronická žilní insuficience a prevence hlubokého žilního zánětu (před i po operacích)
- bolesti cévního původu (ateroskleróza tepen, žilní trombóza, křečové žíly, blokáda mízního řečiště…)
- terapie bércových vředů (v klidovém stádiu)
- poruchy prokrvení (Raynaudova nemoc, akrocyanóza)
- extrémní svalové zatížení
- celulita – laicky nazývaná „celulitida“ (lymfodrenáž slouží jako podpůrná metoda např. při terapii celulity rázovou vlnou, ultrazvukem, kryoterapií…)
- liposukce (po operačních i neinvazivních zákrocích)
Kdy manuální lymfodrenáž neprovádíme (kontraindikace)
- u kožních onemocnění (plísně, záněty kůže a měkkých tkání, otevřené rány, hnisavé kožní rány, proleženiny v akutním stadiu) – hygienické důvody
- onkologické onemocnění v akutní fázi – riziko rozšíření nemoci
Chcete se zeptat?
- těžké srdeční onemocnění (isch. choroba srdeční, angina pectoris, infarkt myokardu, nestabilizovaná hypertenze, hypotonie…) – zvyšená cirkulace lymfy vede k nalití většího množství lymfy do krevního řečiště. Srdeční sval musí kapacitně větší průtok zvládnout.
- těžké plicní onemocnění (bronchiální astma, chronická bronchitida, obstrukční choroba plicní, akutní plicní edém…)
- u vážného onemocnění jater a ledvin – aby nedošlo k ještě vyššímu skokovému zatížení těchto interních orgánů
- cévní mozková příhoda
- zvýšená funkce štítné žlázy (hyperthyreosa)
- neurologické onemocnění (epilepsie, neuropatie, plexopatie…)
- nediagnostikované břišní obtíže
- akutní žilní zánět (tromboflebitida)
- akutní infekční onemocnění (chřipková viróza, zvýšená tělesná teplota…)
- osteosyntéza a endoprotézy v léčené oblasti
Autor: Mgr. Iva Bílková, FYZIOklinika fyzioterapie s.r.o., Praha